Údolím Bílého Labe – Weberova cesta

WEBEROVA CESTA
Modrá turistická cesta: Dívčí lávky (780 m. n. m.) – Luční bouda (1420 m. n. m.), celková délka 8,5 km, převýšení 640 metrů.

Cesta slavnostně otevřená před více než 100 lety (1891) patří k nejromantičtějším vycházkám v Krkonoších. Údolí je sevřeno ze severu Malým Šišákem a Stříbrným hřbetem, z jihu prudkými srázy Kozích hřbetů. Setkáme se tu s mnoha jevy, které dělají Krkonoše Krkonošemi.

Cesta vede od Dívčích lávek k vodopádům Bílého Labe přes Červený potok a Hřímavou bystřinu. Nevelká, ale divoká říčka, která vás cestou provází, dokázala údolí vytvořit postupným zahlubováním do žulového podloží tzv. vodní erozí (svým úzkým tvarem připomíná písmeno V). Dále cesta vede od vodopádů k boudě U Bílého Labe. Bouda leží na rozcestí s Dřevařskou cestou a přitéká zde z bočního Čertova dolu Čertova strouha. Cesta poté vede druhou zónou národního parku přes Bílou louku na Luční boudu.

Luční bouda je nejlegendárnější krkonošskou boudou s minimálně dvěma dalšími “NEJ”. Jde o boudu s nejstarší zaznamenanou historií – kámen s letopočtem 1623 či 1625 označuje pravděpodobně již datum přestavby. V té době se na hřebenech dávno již čile hospodařilo – pásl se zde dobytek a travařilo se (sklízelo seno). Luční bouda měla díky své poloze na staré obchodní stezce do Slezska také značný strategický význam – sloužila jako útočiště cestujícím obchodníkům. Po zničení, ať požáry či sněhem, byla vždy znovu obnovena. Od konce 18. století postupně střídají obchodníky a pašeráky noví návštěvníci hor – turisté. Pro ně byla bouda přestavěna již před více než 150 léty – v roce 1833. Další úprava v roce 1914 přidala druhé “NEJ” – 120 pokojů pro turisty z ní učinilo boudu největší. Dnešní podoba je z roku 1940 (byla obnovena po požáru z roku 1938.

Itinerář cesty